Zásady návrhu

Volba pozemku

Základem kvalitního domu je vhodný pozemek s dobrou dostupností, s možností umístění a orientací domu jihovýchodním až jihozápadním směrem, nezastíněn okolní zástavbou či vzrostlou zelení a přijatelnou exponovaností vůči větru.

I když nejsou ideální podmínky z různých důvodů dosažitelné, je možné při návrhu pomocí výpočtů a simulací daný objekt těmto omezením přispůsobit a pasivní dům postavit.

Orientace budovy ke světovým stranám ovlivňuje tepelné zisky ze solárního záření. Pokud bude činit dostupné sluneční záření při orientaci na jih 100%, pak poklasnou při odchylce asi 90° na východ nebo západ asi na 63%. V budovách s výrazně asymetrickými podíly okenních ploch to vede k nárůstu potřeby tepla na vytápění z 15 kWh/(m². a) při orientaci na jih na 20 kWh/(m². a) při orientaci na východ nebo na západ. I při severní orientaci bude dosaženo podobných hodnot. Nižší solární zisky mohou být vyrovnány kompenzačními opatřeními. To je však spojeno s dodatečnými náklady.

 

Velikost domu

Objemová přiměřenost je klíčovým parametrem, který předurčí spokojenost jeho obyvatel.  Zbytečně předimenzovaný dům má velké nároky na pořizovací náklady, výslednou spořebu energií, na uklízení a proto je třeba dobře zvážit všechny jeho požadované funkce, uspořádání, popřípadě vícegenerační soužití.

Velikost domu je něco, k čemu se v běžné praxi moc nepřihlíží. Důvodem bývá, že si lidé prvně nechají vypracovat architektonický návrh, který je vyjádřením jejich snů a přání, ale ne vždy již reflektuje jejich skutečné potřeby a často i finanční možnosti. Nicméně je to právě velikost, kterou se dá dosáhnou nějvětších úspor. Optimalizace metrů čtverečních umožní snížit celkové ztráty, potřebu energií, dopad na životní prostředí a vložené peníze využít ve prospěch  velmi kvalitní energetiky úsporné stavby s dlouhodobě nízkým provozem. Tento fakt je patrný zejména v ČR,  kde investoři na počátku často nemají  reálnou představu o skutečných finančních  nárocích na výstavbu i budoucí provoz a mnoho nových budov se realizuje v nevhodném energetickém standardu, dokončuje v nedobré kvalitě, protože jejich majitelé zvolili špatný poměr mezi velikostí, cenou a kvalitou.

 

Příkladem mohou být průměrné velikosti nových domů v zahraničí – Japonsko cca 126 m ­­², Británie 130 m­­², USA 140 m­­². Zde je potřeba si uvědomit, že tyto země mají výrazně vyšší příjmy a stavební náročnost je výrazně nižší, než v zemích střední Evropy. V ČR je velmi běžné vidět stavby přes 200 m­­².

Optimalizace vnitřního prostoru zvětšuje význam celkového návrhu domu, s důrazem na jeho  maximální funkčnost a pohodlí pro jeho obyvatele. Protože ekologické domy disponují poměrně kompaktními vnějšími tvary, stává se velmi důležitým návrh interiéru a jeho harmonické vnímání.

 

Kompaktnost

Kompaktnost je vyjádřena poměrem A/V (A: plocha obálky budovy, V: objem budovy).

I když nelze za všech 5kolností podřídit tvar budovy jedině tomuto parametru, je nutné vědět, že se značnou mírou podílí na její energetické náročnosti.

Budovy s identickými součiniteli U a intenzitami výměny vzduchu, se stejnými podíly okenních ploch a stejnou orientací mají v závislosti na příslušném poměru A/V různé poměry tepla. Zatímco kompaktní rodinný dům při typické výstavbě ve standardu PD má hodnotu potřeby tepla na vytápění 15 kWh/(m². a), činí odpovídající hodnota středního bytového domu jen 8 kWh/(m². a).

Nevýhodu nízké kompaktnosti je možno vyrovnat přídavnými opatřeními (ještě lepší U-hodnoty, lepší větrací systém atd.), to je však spojeno s vícenáklady.

Z  tohoto hlediska je výhodným a rozumným řešením jednopatrová zástavba, ovšem  pokud půdorysná plocha domu nepřesáhne 120 – 140 m². U větších ploch je pak dosažení pasivního domu problematické.

 

Tvarové řešení

Návrh vhodných geometrických tvarů je základním pravidlem při navrhování energeticky úsporných domů. Členité stavby s sebou přinášejí mimo nárůstu ochlazovaných ploch i množství složitých detailů a napojení nosných konstrukcí, které komplikují realizaci. Stavitelé si často myslí, že budova s málo členitou obálkou budovy je uniformní a nudná.  I pasivní domy s málo členitou tepelnou obálkou budovy je možno navrhovat v nezaměnitelné architektuře. Pro členění je možno využít nevytápěné konstrukce jako balkony, přístřešky na auta, systémy sluneční ochrany, které přispějí k její rozmanitosti, stejně jako dobře sladěná koncepce materiálů a barev.

Pasivní domy je možné realizovat i jako podsklepené. Je s tím ovšem spojena řada technických i energetických komplikací a stavba se zpravidla prodražuje. Má-li stavba sklep, je dobré jej u malých staveb (rodinný dům) hned kompletně zaintegrovat do tepelné obálky budovy. Stejně je většinou  přáním zřídit kutilskou dílnu nebo jiné místnosti, které mají být rovněž vytápěny. Vnitřní teplota nebude v izolovaném sklepu pasivního domu nižší než teplota v přízemí.

Pokud však sklep nebude schválně vytápěn, musí být strop nad sklepem poněkud lépe izolován, jinak bude topná zátěž pro přízemí příliš velká. Vstup je lépe navrhnout mimo vytápěnou část domu – samostatný vstup zvenku nebo z nevytápěného zádveří, které musí být tepelně odděleno od vytápěné zóny.

 

Dispoziční řešení       

Základní rozdělení prostoru v objetu je na vytápěný a nevytápěný a vychází z logiky a funkčnosti jednotlivých celků. Vytápěnou a nevytápěnou zónu je nutné důkladně tepelně oddělit a promyšlená volba konstrukcí zde značně usnadní řešení detailů.

Ve vytápěném prostoru dochází k dalšímu členění dle účelu místností, provozního režimu a následné regulace vytápění a větrání.

Obytné místnosti se umisťují k osluněné straně, od jihovýchodu po jihozápad s teplotami kolem 20 °C, ložnice k východu až jihovýchodu, s teplotou 18 °C. Komunikační a skladové prostory se umisťují spíš na severní stranu objektu, případně do nevytápěné části.

 

Během životnosti domu, která bývá více než 100 let, s největší pravděpodobností dochází ke změně požadavků na vzhled nebo dispozici a k případným opravám či výměnám prvků s kratší životností. Je proto vhodné, aby v komplexním návrhu pasivního domu bylo s takovými změnami počítáno.

Promyšlené umístění prvků a rozvodů technického zařízení, stejně jako i konstrukční řešení, by mělo v případě potřeby umožnit změny většího zásahu nebo při porušení konstrukce budovy  potřebné opravy.

Během životního cyklu může také dojít ke změně užívání, nebo mohou vyvstat požadavky na změnu vnitřního uspořádání (např. posun vnitřních nenosných příček).

Počítáno by mělo být také s možností osazení dalších prvků, na které během výstavby nezbyly finanční prostředky (solární systémy na ohřev TUV, zdroj vytápění na pelety, fotovoltaika apod). Dům může obsahovat připravené instalační vedení a další potřebné náležitosti, které v budoucnosti značně zjednoduší instalaci daného prvku.