Okna a dveře

 Otvorové výplně stavebních konstrukcí

Je prokázané, že účinek denního světla spolu s možností výhledu z místnosti do okolí má účinek na lidský život a pracovní výkonnost. Světlo je „droga“, která stimuluje produkci serotoninu, dopaminu a gama-aminomáslových kyselin v lidském tělě, čímž se zlepšuje kontrola  nad různými podněty , motivace, svalová koordinace, zvyšuje klid a schopnost soustředění.

V pasivním domě mají tyto konstrukce i jinou důležitou funkci. Cíleně je s nimi uvažováno v tepelné bilanci domu, protože energie, která se jimi dostává do interiéru výrazně přispívá k úspoře tepla na vytápění. Tím, že je dům kvalitně zateplen a utěsněn dokáže si tyto zisky dobře uchovat.

Z hlediska tepelných ztrát jsou však tyto transparentní prvky stále nejslabším článkem obvodového pláště. I když  postupným zpřísňováním požadavků na součinitele prostupu tepla

se poměr jejich ztrát vůči ztrátám pevných částí pláště snižuje, je třeba jejich konstrukci a výběru věnovat odpovídající pozornost.

Výplně otvorů patří k technicky nejnáročnějším konstrukcím budovy. Jejich správný návrh patří k určujícím předpokladům tepelně technické kvality budovy. Tepelně technickou kvalitu výplňových konstrukcí ovlivňuje řešení jejich styků se stavební konstrukcí. Mezi nejproblematičtější místa konstrukce obvodového pláště budov z hlediska tepelných mostů patří konstrukce detailu ve styku obvodové stěny a rámu okenní výplně.

Pro pasivní dům je samozřejmostí osazení rámu do roviny izolace, tak aby izotermy ze stěnové konstrukce plynule přecházely do okenní výplně a nevznikaly zde geometrické tepelné mosty.

Tepelně technické vlastnosti oken

Okenní konstrukce je stavebním výrobkem, u kterého musí být buď zkouškou nebo výpočtem ověřena shoda s jednotlivými českými předpisy a normami.

Pro jejich správnou funkci v celkové energetické bilanci pasivního domu jsou rozhodující následující fyzikální parametry:

Součinitel prostupu tepla Uw (W/m².K)

Je to jedno z nejdůležitějších kritérií, které z tepelně technického a energetického hlediska musí okna splňovat. Sloužící k posouzení tepelně izolačních vlastností celé konstrukce – tedy zasklení včetně rámu. Požadavky normy na tento parametr jsou stále zpřísňovány, ale doporučená hodnota pro pasivní domy je ještě výrazně nižší. Součinitel prostupu tepla je možné stanovit výpočtem. Z následujícího vztahu lze odvodit, co má vliv na výslednou hodnotu parametru U. Uvedený vztah je pro efektivní hodnotu součinitele tepla  tj. hodnotu  korigovanou o vliv osazení okna  do stěny (ideálně do vrstvy tepelné izolace).

 

Uw . osazeno

Ag . Ug + Af . Uf + Lg . ψ  g + Losazení . ψ  osazení

Ag + Af

Kde:

Ag                          je plocha zasklení (m²)

Ug                          je součinitel prostupu tepla zasklení W/(m².K)

Af                          je plocha zasklení (m²)

Uf                          je součinitel prostupu tepla rámu W/(m².K)

Lg                          je délka uložení skla do rámu (m)

g                            je lineární součinitel prostupu tepla v uložení zasklení do rámu W/(m².K)

L osazení                je délka osazení rámu do stěny (m)

ψ osazení              je lineární součinitel prostupu tepla v osazení rámu do stěny W/(m².K)

 

Z uvedého vztahu vyplývá, že kvalita okna zdaleka nezávisí pouze na parametrech zasklení, ale také na kvalitě rámu, způsobu uložení skla do rámu a rámu do stěny, nebo do roviny tepelné izolace.

 

Parametry zasklení

Základní surovinou pro výrobu skla je křemičitý písek, vápenec, živec a soda. S vývojem technologií se výrazně zlepšily mechanické i fyzikální vlastnosti skel. V současnosti se nejkvalitnější sklo vyrábí plavením (sklo Float), má minimum chyb, vysokou propustnost světla a je možné ho vyrábět ve velkých rozměrech. Základní sklo je většinou dále zpracováváno technologiemi jako barvení, pokovování, kalení či lepení. Na trhu je velmi široký sortiment různých typů skel a výrobci již často uvádějí přímo označení – okno vhodné pro pasivní domy.

 

Vícenásobné sklo

Je tvořeno skleněnými tabulemi, které jsou od sebe odděleny distančními rámečky. Mezi skly je hermeticky uzavřená dutina, která je vyplněna vzduchem nebo inertním plynem.

Tepelně-izolační sklo

Jedná se o sklo s nanesenou tepelně izolační vrstvou z ušlechtilého kovu, která zajišťuje nízkou emisi a zároveň vysokou transparentnost. Pokovení funguje na principu odrazu infračerveného záření a tím zabraňuje nadměrným tepeným ztrátám. Kovová vrstva se nanáší v různých tloušťkách, adekvátně tomu také rostou izolační vlastnosti skla.

Reflexní a absorpční sklo

Skla s protisluneční ochranou se používají tam, kde hrozí riziko přehřívání interiéru – celoplošné fasády administrativních budov, střešní okna. Snížení propustnosti je dosaženo zabudováním venkovní tabule barvené hmotou s reflexivní a absorpční chrakteristikou. Použití těchto skel odporuje koncepci pasivního domu. Základem musí být rozumný návrh prosklených ploch případně s využitím venkovní stínící techniky. Skla musí umožňovat průchod záření do místností nejen kvůli tepelným ziskům, ale především kvůli vytvoření zdravého prostředí.

Bezpečnostní sklo

Skla odolná proti mechanickému poškození se vyrábí tepelným tvrzením a vrstvením (lepením) tabulí. Bezpečnostní sklo chrání jednak proti pořezání (rozsype se na malé kousky) a také, při slepení více tabulí, proti proražení, či průstřelu.

 

Vlastnosti zasklení jsou charakterizovány následujícími fyzikálními parametry:

 

Ug  W/(m².K) součinitel prostupu tepla zasklením (index g – glazing) udává, jaké množství tepla ve wattech za sekundu projde plochou m­­² zasklení při rozdílu teplot  1K (= 1°C). Výpočet součinitele prostupu tepla pro vícenásobné zasklení je poměrně komplikovaný a lze jej najít v literatuře.

g (%)                           propustnost slunečního záření, ve škále 0 až 1 udává kolik procent slunečního záření dopadne do interiéru. Je součtem krátkovlné složky slunečního záření, které přímo pronikne do interiéru Te a tepla, které odevzdá zasklení zasklení interiéru (qi)

g = Te + qi

g/U                              slouží k orientačnímu energetickému posouzení okna. Čím je tento poměr větší, tím má okno lepší vlastnosti.

λ K  W/(m.K) ekvivalentní tepelná vodivost distančního rámečku

Rw   (dB)       index zvukové neprůzvučnosti

 

Kritérium tepelné pohody pro zasklení:        Ug    0,60 W/m2.K (dříve 0,80 W/m².K)

Energetické kriterium zasklení:                     Ug  – S x g   0

(S=1,6 W/m².K pro střední Evropu)

 

Uvedená kriteria (Institut Wolfganga Feista) budou splněna teprve s trojitým tepelně izolačním zasklením.

Máme-li k dispozici skla s Ug-hodnotou  ve výši 0,6 W/m².K a dále s g-hodnotou ve výši 53%, která, budou-li osazena na jižní straně, dovolí ve středoevropské tuhé zimě a za slunečního svitu proniknout do místnosti ještě více energie, než kolik z místnosti unikne sklem. Sklo tedy ještě při -15 °C pasivní dům vyhřívá pomocí slunce.

 

Součinitel prostupu tepla je možné ovlivnit použitím inertních plynů v meziskelním prostoru.

Účinek závisí na  druhu inertního plynu, výši jeho koncentrace a šířce meziskelního prostoru u izolačních skel.

Základním významem použití inertního plynu je jeho nižší tepelná vodivost, tedy schopnost poskytnout větší odpor proti přestupu tepla. Rychlost difůze (úniku) tohoto plynu přes okraj skla a tím i snížení jeho koncentrace má významný vliv na tepelně technické i akustické vlastnosti izolačních skel.

Hybnou silou těchto úniků je základní vlastnost plynů vzájemně se směšovat a vyrovnávat koncentraci jednotlivých obsahových složek mezi jednotlivými oddělenými prostředími a ta je tím intenzivnější, čím je větší rozdíl ve složení a koncentraci plynů  -  ten je u izolačních skel v mnoha řádech. Uvnitř izolačního skla je při naplnění běžně dosahována koncentrace 90%, oproti tomu v okolním prostředí se tyto plyny vyskytují jen ve zcela zanedbatelném stopovém množství. Právě různé množství molekul těchto plynů ve vzduchu (molekul kryptonu je  ve vzduchu řádově méně než argonu), vysvětluje proč má např. krypton výrazně vyšší schopnost z izolačního skla utéct než běžněji používaný argon, ačkoliv krypton má mírně větší molekuly a mělo by tomu být právě naopak.

Současná konstrukce  izolačních skel je schopna systém dostatečně zajistit oproti výraznějším únikům nad rámec normou předepsaného poklesu koncentrace o 1 až 2% ročně.

Bariéry úniku tvoří:

  • primárně

skla, obvodový distanční rámeček (ohýbaný s úpravou proti prostupu  plynů namísto děleného a spojovaného v rozích), spára utěsněná butylovým trvale plastickým tmelem

  • sekundárně

obvodový tmel

U jednotek plněných kryptonem jsou nároky na kvalitu provedení obecně vyšší z důvodů větší schopnosti a agresivity tohoto plynu unikat přes těsnící bariéru. Ohýbané rámečky by u těchto skel měly být samozřejmostí, stejně jako lepení spojů butylem.

Snížením koncentrace inertního plynu v meziprostoru izolačních skel se prostup tepla zhorší (u argonu méně než u kryptonu). Optimální šířka meziskelního prostoru (šířka rámečku) není pro oba plyny (argon, krypton) stejná. Dalo by se očekávat, že se vzrůstající šířkou rámečku budou hodnoty součinitele prostupu tepla  lepší nebo přinejhorším stejné. Při zvětšujících nebo naopak zmenšujících se šířkách meziskelního prostoru nad optimální rozměr se hodnota součinitele prostupu tepla naopak zhoršuje.

Všechny uvedené detaily se mohou zdát nevýznamné, ale s ohledem na velikosti molekul technických plynů a řádovými rozdíly v koncentraci plynů uvnitř a vně izolační jednotky, lze každou drobnou netěsnost na prvotní bariéře těsnění přirovnat k otevření okna uvnitř místnosti.

 

Kvalita rámu

Vzhledem k tomu, že rámy mají při použití vynikajícího zasklení zpravidla horší vlastnosti, vycházejí lépe větší okna s menším podílem rámu. Stejně tak okno jednoduché je výhodnější než dělené. Přesto na rámu záleží a i pro výrobu okenních rámů jsou dána Passi Haus institutem jasná pravidla. Formulace těchto základních požadavků vyvolala posuv ve vývoji tepelné kvality rámů.

Pro srovnávací posouzení kvality rámů se jednotně počítá se zasklením s hodnotou Ug = 0,7 W/(m².K). S tímto Ug = 0,7 W/(m².K) musí být dosaženo Uw – hodnoty menší než 0,80 W/(m².K), pak hovoříme o okně ve standardu pasivního domu. Pro zjištění této hodnoty se vychází z okna 1,23 m  x 1,48 m.

Bohužel je dodnes mnoho institutů, které U-hodnoty oken ve výši 0,80 W/(m².K) potvrzují podle jiných podkladů, částečně i podle měření. Tepelná kvalita takových konstrukcí pak i přes U-hodnoty  ve výši 0,80 W/(m².K) pro požadavky pasivního domu nepostačuje.

Aby byl již při certifikaci okenních systémů dán podnět pro dobré situace osazení, musí být v rámci certifikace okenního systému prokázány ­­Ѱ-hodnoty osazovací spáry pro tři různé situace osazení. Uw osazení-hodnota musí být menší než 0,85 W/m(².K).

 

Teplota vnitřního povrchu okna

Naše vnímání tepelné pohody je ovlivněno rozdílem povrchových teplot ploch, které nás obklopují a je nepříjemné, když na naše tělo působí současně různé teploty. Asymetrie teploty záření hraje významnou roli. Teplota vniřního povrchu zabudovaného okna je parametrem, který ověřuje riziko kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu konstrukce a také hygienické riziko.

Právě tento požadavek na teplotní faktor vnitřního povrchu je často problematicky splňován u velkého počtu otvorových výplní. Aby tyto problémy nenastaly, musí konstrukce vykazovat na každém místě svého vnitřního povrchu takovou povrchovou teplotu, která splní kriteria mezinárodní normy pro tepelný komfort, na jehož výzkumu a formulaci se podílel rozhodujícím způsobem pan O. Fanger. Ve Fangerově rovnici se určuje vztah mezi tělesnou aktivitou, oblečením a určujícími veličinami tepelného okolí k nimž patří : teplota vzduchu, okolní povrchové teploty (teplota záření), rychlost vzduchu, turbulence vzduchu a vlhkost vzduchu.

 

Vnitřní povrchová teplota zasklívací spáry a vliv distančního rámečku jsou rozhodující pro splnění  uvedeného kriteria pro vnitřní povrch okna.

Zasklívací spára je spojením zasklívací jednotky a okenního křídla a jde o jednu z nejrizikovějších oblastí těchto konstrukcí. Pokud oblasti okraje zasklení vykazují nízkou povrchovou teplotu, může její hodnota v případě poklesu pod rosný bod způsobit vznik kondenzátu.

Za snížení povrchové teploty ve zmiňované oblasti může tepelný most tvořený distančním rámečkem zasklívací jednotky, který výrazně zvyšuje hustotu tepelného toku. Zvýšit jeho povrchovou teplotu lze tepelně izolačním překrytím tohoto tepelného mostu nebo jeho snížením, za použití distančních rámečků s nižší tepelnou vodivostí.

Na trhu se vyskytují zasklívací jednotky s několika druhy distančních rámečků. Protože na vnitřní povrchovou teplotu zasklívací spáry mají zásadní vliv, je třeba věnovat jeho výběru velkou pozornost a zvolit izolační skla s distančními rámečky s nízkou tepelnou vodivostí, např. Swisspacer. Vyvarovat se distančních rámečků celokovových, jako je například rámeček hliníkový nebo chromatech.

 

Teprve za použití okna s hodnotou Uw menší než 0,80 W/(m².K) se dostane teplotní rozdíl záření pod 3K, povrchovou teplotu vnímáme jako příjemnou a cítíme se dobře.

Pokud je dodržena uvedená Uw – hodnota,  neklesne při venkovní teplotě -15°C  vnitřní povrchová teplota okna  pod 13,5 °C, a běžně bývá i vyšší, daleko nad hodnotou, uváděnou jako kritická.

 

V pasivním domě jsou místo a čas přívodu tepla v místnosti libovolné a přísné podmínky pro komfort v obytném prostoru jsou, díky kvalitním oknům, splněny i bez radiátorů pod okny

 

Propustnost slunečního záření g

Pasivní domy jsou navrhovány tak, aby umožňovaly vpustit do interéru co nejvíce sluneční energie. Při tak dobré tepelné izolaci tvoří sluneční zisky významný podíl na celkovém pokrytí potřeby tepla domu.

Parametr, který je pro to určující, je propustnost slunečního záření g (%). Určuje, kolik procent slunečního tepla (infračervená oblast slunečního záření) se neodrazí, ale pronikne do interiéru. Úspory energie díky pasivním solárním ziskům rostou až do 40% prosklené plochy (myšleno na jižní fasádě). Další zvětšování oken nevede k výrazným úsporám – výsledná roční energetická bilance je záporná.

Parametr g výrazně klesá s použitím třetího skla. U okna s U=0,8 W/(m².K) by měla být propustnost slunečního záření větší než 50 %.

Nové (standardně dodávané) speciální  typy energeticky úsporných 3skel vykazují extrémně vysoké tepelně izolační vlastnosti a jejich celkový energetický součinitel (hodnota g) hodnotu, které se může jinak dosáhnout pouze s 2sklem. Z tohoto zvláštního poměru Ug a g – hodnoty se tato skla perfektně hodí pro osazení do pasivních a nulových staveb. Speciálně v chladném období roku se optimálně využívá slabého slunečního záření a získané teplo se zadrží v budově. Vysoká hodnota g umožní také, při nevhodné poloze stavby nebo nepřesné orientaci zasklení na jih, optimalizovat zisky z pasivní sluneční energie. U těchto typů zasklení je celkový energetický činitel prostupu o 20% vyšší než u standardního 3skla. Tím se také zvyšuje zisk ze sluneční energie o 20%. Máte dostatečné vytápění díky zasklení zdarma!

 

Zastínění

Zastínění budovy okolní zástavbou, stromy, přesahy střech a ostění oken má pro letní i zimní komfort rozhodující význam. Zastínění je třeba vidět jako optimalizační veličinu v kompromisu mezi dostatkem slunce v zimě a ochraně před přebytkem slunce v létě. Velký optimalizační potenciál daný zastíněním je výzvou pro architekty a inženýry.

Například hloubka osazení okna je „optimalizačním regulátorem“ maximální kvality. Zde jsou proti sobě ­­Ѱ-hodnota osazení oken a výška solárních zisků jako recipročně působící parametry. U masivní stavby je třeba poznamenat, že kvůli velké síle izolace uložené zevně, jsou okna často osazena příliš hluboko dovnitř. Zde může pomoci sešikmení ostění.

Území České republiky se nachází v rozmezí 51°30´až 49°30´severní šířky a proto je pro rodinné domy jižní orientace s přesahem střechy cca 1m většinou výhodná. Zatímco v horkém létě se v patře nemusíte bát přímého slunečního záření, je slunce v zimě, při odpovídajícím menším výškovém úhlu, k dispozici celou svou silou jako topení.

U pasivních domů je možné letní přehřívání součástí energetické bilance domu, protože četnost nadměrných teplot je kritériem pasivního domu. Tato četnost nadměrných teplot ve výši 10% znamená, že 10% letního pololetí mohou být teploty nad hranicí pohody 25 °C.

Pokud není letního komfortu dosaženo, je třeba použít shrnovací lamely nebo jiné přechodné stínící systémy a to nejen u jižně orientovaných oken, ale i u velkoplošných oken na východ a západ, protože slunce ráno a večer svítí na plochy skel v relativně plochém úhlu.

 

Montáž oken

Z hlediska výsledných tepelně izolačních vlastností hraje i montáž velmi důležitou roli.

Osazení okna je významný, avšak vcelku podceňovaný problém. Mnoho lidí se domnívá, že montáž nových oken je rutinní záležitostí a že stačí mít kvalitní okno a montážní pěnu. To je však omyl. Tento krok totiž představuje podstatnou část veškerého úspěchu. Mezi hlavní rizika nekvalitně odvedené práce patří ukotvení okna ve špatné pozici a špatným způsobem, nesprávné provedení detailů v napojení na ostatní konstrukce ostění.

Negativně se také projevuje i neznalost problematiky dodavatelské firmy.

 

Systém správné montáže

Pro osazení je důležité, aby okna ležela v izolační rovině a aby rám okna byl pokud možno zaizolovaný. Jako pravidlo pro šířku přeizolování platí min. 6 cm.

Klíčem k úspěchu je zpracování dokumentace detailu, zvážení proveditelnosti řešení a vý výběr produktů pro zajištění správné funkce připojivací spáry.

Připojovací spára v detailu osazení okna musí být zvlášť pečlivě zajištěna. Je to prostor, který by měl dosahovat podobných tepelně izolačních vlastností a trvanlivosti jako okolní přilehlé konstrukce  dle požadavků určené normou.

 

Požadavky na připojovací spáru:

  • nulové zatékání do spáry
  • nulová spárová průvzdušnost
  • účinné odvětrání spáry – minimalizace kondenzátu uvnitř spár
  • umožnění dilatace vlivem teplotní roztažnosti materiálů
  • tepelná a zvuková izolace

 

Materiály pro montáž:

  • vybrané vhodné tmely
  • pruhy, fólie, lepící pásky nebo speciální profily

 

Neměl by být opomíjen fakt, že „tepelné izolanty“, jako např. PUR pěny či minerální vata, jsou schopny jen omezeně kompenzovat dilataci stavebních prvků a nejsou i z tohoto důvodu dostatečným řešením detailu připojovací spáry.

 

Princip řešení

Nejvýhodnější je zpravidla vrstvení několika materiálů, které ve vzájemné interakci udrží spáru zcela suchou a funkční.

Zpravidla je neprodyšná vrstva uspořádána na interiérové straně izolační roviny, kdy je tímto opatřením zamezeno proudění vzduchu do konstrukce či spoje.

Na exteriérové straně jsou naopak umístěny materiály vysoce prodyšné avšak odolné vůči průniku hnaného deště.

Styky a spoje musí být utěsněny účinnými  těsnícími materiály s požadovanou životností, odolávající vlivu povětrnosti, dilatačním pohybům a objemovým změnám.

Z hlediska prostupu vodních par a nebezpečí kondenzace vodní páry v konstrukci musí být těsnící materiály řazeny takovým způsobem, aby se velikost difúzního odporu jednotlivých vrstev směrem od vnitřního povrchu (od interiéru) postupně snižovala.

Toto však neplatí pro všechny materiály na trhu. Jako zcela výjimečné mezi materiály na trhu lze považovat těsnící fólie s variabilní hodnotou těsnosti vůči průniku vodních par. Jejich předností je tedy mimo jiné i usnadnění plánování detailů

Těsnění ve třech rovinách

 

Vnější uzávěr – hydroizolace

Tvoří primární ochranu proti dešťovému zatékání vody do spáry při působení povětrnostních vlivů. Ideální materiály jsou navíc vysoce difúzně propustné a umožňují odvětrání připojovací spáry.

Funkční úsek – tepelná izolace

Prostor mezi okenním rámem a zdí, vyplněný kvalitním tepelně a zvukově izolačním materiálem.

Vnitřní uzávěr – vzduchotěsná membrána

Slouží jako bariéra odolná vůči průchodu vzduchu a s ním i vlhkosti do prostoru spáry. Přitom platí pravidlo „těsněji uvnitř než zvenku“.

 

Rizika špatné montáže

Je celá řada věcí, které mohou nastat při nedostatečně nebo nedbale osazeném a namontovaném okně. Může se jednat o problémy typu zatečení hnané dešťové vody do interiéru mezi křídlem, rámem okna a parapetním zdivem. Vcelku známý  problém je pocit proudění vzduchu u zavřeného okna, zkondenzovaná voda na okenním rámu, vlhkost a vznik plísní.

I v současnosti stále na mnoha stavbách převládá řešení, kdy je spára pouze zapěněna polyuretanovou pěnou a zaomítána zvenku i zevnitř. Suchá polyuretanová pěna dobře tepelně izoluje, a tak je stále v povědomí řady stavebníků považována jako dostatečná a účinná pro vyplnění spáry. Opak však je pravdou. Tepelný izolant nechráněný vůči působení povětrnosti a vzdušné vlhkosti interiéru nekontrolovatelně zvyšuje svoji vlhkost a tedy i svoji tepelnou vodivost. Ta společně s nízkými teplotami v zimním období bývá startovacím mechanismem degradačních  procesů materiálů a příčinou snížení celkové životnosti detailu.

Jestliže je některá z funkcí těsnění připojovací spáry narušena, vznikají tepelné mosty, praskliny v omítce, zvyšuje se netěsnost spáry a vznikají plísně. V neposlední řadě se zvýší prostup zvuku detailem. Toto může nastat u oken všech běžných materiálových skupin.

 

Střešní okna

Použití střešních oken v pasivním domě je lépe se vyhnout a vhodným plánováním půdorysu realizovat osvětlení pomocí štítových ploch.

Při naklonění okna dochází, v důsledku změny cirkulace vzduchu, k výraznému zhoršení tepelně-izolačních vlastností. Při sklonu 45° se jedná až o 32%. Při použití meziskelní fólie Heat Mirror ke zhoršení parametru U téměř nedochází (1 – 3 %). Fólie pokrytá nízkoemisní vrstvou a  průhledná pro viditelné světlo je napnuta uprostřed mezi skly, odděluje prostor na dvě samostatné komory a brání přímému předávání tepelné energie mezi skly v šikmém i vodorovném směru. Tepelné zrcadlo také propouští do interiéru jen část spektra slunečního záření. To znamená, že v létě, kdy hrozí riziko přehřátí, pustí teplo ven a v zimě, kdy jsou sluneční zisky nejvíce potřeba, propuští teplo dovnitř a nepouští ven.

Nevýhodou je vyšší cena a nižší propustnost slunečního záření.

Určitou alternativou střešních oken je použití světlovodu. Dnešní světlovody dosahují U-hodnot  mezi 1,3 – 2,2 W/(m².K) dle průměru tubusu, typu kopule a difuzoru. Tyto hodnoty však nezohledňují tepelný most tubusu v místě nad rovinou izolace a ve velké míře se zapomíná i na parotěsnou izolaci na vnější straně tubusu, která zabraňuje kondenzaci na vnějším chladnějším povrchu tubusu. Výrobci zatím tento problém moc neřeší a proto naše firma uplatňuje  pro správnou montáž vlastní postup tepelně technického zabezpečení těchto konstrukcí.

 

Dveře

Pasivní dům klade enormní nároky na konstrukci domovních dveří, které musí být tepelně izolující a vzduchotěsné. U certifikovaných domovních dveří je Passiv Haus Institutem požadována klimatická zkouška nejvyšší třídy E.

Požadavky :

  • tepelné požadavky jako u okna
  • tepelně optimalizovaný práh
  • klimatická zkouška pro ověření tvarové stálosti a těsnosti spar

Q(100Pa)  ­≤ 2,25 m³/hm

  • odolnost při trvalém zatížení
  • jednoduchá manipulace